OBJEVENÍ VRAKU

Tragická událost zůstane zahalena některými nejasnostmi. Snad nejvíc se rozluštění mnoha tajemství přiblížila expedice vedoucího laboratoře pro hlubinné potápění Woodsholeského oceánografického institutu ve státě Massachussetts dr. Roberta Ballarda v roce 1985 a opakovaný výzkum v roce 1986.

V září 1985 se podařilo Titanic objevit. A se senzačním objevem se objevily nové odpovědi na staré otázky. Celé dlouhé roky všichni věřili, že Titanik dosedl na dno neporušen, ale podle všech nových důkazů bylo jasné, že Titanik se musel nejpozději těsně pod hladinou rozlomit. V jiném světle byla hodnocena i ona trhlina, který měla být způsobena nárazem na ledovec. Dokonce podle nejnovějších závěrů byly hlavní příčinou zkázy vadné nýty. Obsah strusky, sklovitého zbytku po tavení kovových rud, byl třikrát vyšší než je běžné dnes. Náraz na kru byl jen impulsem, ale faktem je, že popraskalo obvodové nýtování plátů, ty se rozestoupily a do Titaniku začala nezadržitelně proudit voda. Do jiného světla se dostala i výpověď kapitána Lorda. V následujících letech po katastrofě se pokoušel obhajovat, nikdo mu ale nevěřil. Podle polohy vraku je ale možné, že Titanik a Californian dělilo skutečně dobrých dvacet mil. V žádném případě nemohlo být vidět z lodi na loď, což nijak neomlouvalo velení na Californianu, které vůbec nereagovalo na signály z Titaniku. Ty byly evidentní.

Existovala tedy skutečně nějaká neznámá loď?

Nikdy nebylo prokázáno, zda se v kritických místech pohybovalo nějaké další plavidlo. V průběhu roku se vyrojily různé teorie, nejzajímavější se ale objevila po nálezu dokumentů v pozůstalosti kapitána norské lodi Samson Henrika Neasse. Z nich vyplývá, že v onen kritický den vezl Samso náklad tuleních kožešin. Když posádka spatřila vystřelované rakety, domnívala se, že vplula od amerických výsostných vod a že je vyzývána k zastavení. Kapitán se bál, že přijde o cenný náklad, a tak dal rozkaz ke zhasnutí světěl. Samson zmizel ve tmě. Potvrzení, že to byla právě tato loď, ovšem už nikdo nezíská.

Dlouhé roky také experty trápila otázka, zda se podaří vrak Titaniku vyzvednout ze dna oceánu. I na to dala akce z poloviny osmdesátých let odpověď. Bakterie rozleptaly kovové části a měkkýši zničili dřevo natolik, že jakákoliv manipulace s Titanikem je vyloučena. A tak Titanik zůstane navěky tam, kam patří. Na dně oceánu.